Vincent Lecavalier, jednička draftu 1998. Hráč, kolem kterého měl být postaven nový tým Tampy Bay. Začátky své profesionální kariéry neměl však hráč s číslem 4 vůbec jednoduché. Tehdejší majitel Art Williams mu totiž připravil nesmírně těžkou pozici. Prohlásil o něm, že se stane „hokejovým Michaelem Jordanem.“

Měla to být lichotka, ale bylo to přinejmenším nevhodné a nešťastné přirovnávat tak mladého kluka, k basketbalové superstar, kterou znal celý svět. Mladičký Lecavalier neodehrál v NHL ještě ani minutu a už byl pasován do role spasitele Tampy, přitom však měl pramalé ponětí, jak to v Tampě vůbec vypadá. Lecavalier byl od začátku pod velkým tlakem, což se jistě podepsalo i na jeho první sezóně, ve které nastřílel 13 branek a na dalších 15 přihrál. Přirovnání k Jordanovi tak vyznívalo poněkud směšně.

Jednička draftu 1998.

Pojďme ale trošku přeskočit čas a podívejme se na kariéru našeho kapitána od sezóny 2006/07, kdy jak jistě všichni dobře víme zažil tento hráč vrchol svého dosavadního působení NHL. Najednou jakoby zde byl jiný hráč, než byli soupeři zvyklí – rychlejší, silnější, všude byl zkrátka o krok napřed. Začal tam, kde o rok předtím skončil. Právě v sezóně 2005/06, kdy se NHL vrátila po roční odmlce, kterou zapříčinila výluka, zaznamenal Vinny 75 bodů, což byl bodově jeho druhý nejlepší výsledek.

Další ročník navázal Levavalier na své výkony z minulé sezóny a připsal si skvělých 108 bodů – nejvíc v jeho dosavadní kariéře v NHL. Navíc nastřílel 52 branek, což bylo nejvíc ze všech hráčů a po zásluze si tak v létě převzal Maurice „Rocket“ Richard Trophy pro nejlepšího kanonýra National Hockey League. Blesky se navíc dostaly do vyřazovacích bojů, kde sice nestačily v prvním kole na New Jersey, ale ani brzké vypadnutí z Play-Off nezměnilo nic na tom, že měla za sebou Tampa celkem povedený rok.

Další sezónu se nad Tampou začaly stahovat mraky. Lecavalier sice vsítil 40 branek a celkem si připsal 92 bodů, týmu se ale nedařilo. Lightning opět spadli na samé dno NHL. Nefungovalo téměř nic a z týmu se musel pakovat i hvězdný Brad Richards, hrdina Play-Off 2004. S bilancí 31-42-9 obsadila Tampa 15. místo ve východní konferenci a mohla se tak těšit na draft. Co se týče Lecavaliera, ten si v létě dokráčel pro dvě trofeje – King Clancy Memorial Trophy (za humanitární přínos) a Foundation Player Award (za charitativní činnost).

V létě tým převzali noví majitelé Oren Koules a Len Barrie, kteří koupili klub za zhruba 200 milionů dolarů a měli před sebou jasný úkol: vrátit tento klub zpátky mezi elitní mužstva. Klub s novými majiteli začal nejprve tím, že si po nepovedené sezóně vybral z prvního místa nadějného centra Stevena Stamkose. Pak se oba panové pustili do práce a začali angažovat a zároveň ze svých služeb propouštět velké množství hráčů.

Přišli hráči jako Recchi, Roberts, Vrbata, Carle, Meszároš, brankář Smith nebo třeba navrátilec Prospal. Na druhou stranu klub opustili hráči jako Darche, Lukowich, Kuba, Denis a ještě několik dalších, ale především opustil klub jiný hráč… Dan Boyle, jeden ze stavebních kamenů vítězného mužstva z roku 2004, což zejména fanoušci klubu nesli velmi nelibě. Během finálové série mu shořel dům, přišel o všechno, přesto byl v Tampě spokojený, chtěl zde zůstat. Proto na jaře podepsal s týmem novou šestiletou smlouvu, ve které byla obsažena také klauzule o jeho nevyměnitelnosti. Najednou se ale začaly rojit spekulace o Boyleově výměně. Hráči však bylo vysvětleno, že to jsou jen spekulace a že se s ním i nadále počítá. Pak ale jakoby se mávnutím kouzelného proutku situace obrátila. Po několika dnech od uzavření lukrativního kontraktu začali Boylea majitelé nabádat k tomu, aby svou klauzuli odvolal. Noví majitelé prý dokonce zašli tak daleko, že hvězdnému obránci pohrozili, že pokud klauzuli neodvolá, bude hrát na farmě.

„Nejdříve novinářům řeknou, že dohady o mé výměně jsou nepravdivé, že budu hrát 25 minut za zápas, že nepotřebují koupit beka s dobrou rozehrávkou, jelikož mají jednoho z nejlepších v lize. A pak se najednou dozvím, že mě chtějí vyměnit. Chápu, že hokej je především byznys, ale takhle se byznys nedělá,“ řekl tehdy zklamaně Boyle.

Vinny s Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL.

V létě, přesněji 13.července 2008 provedli majitelé klubu krok, který se jistě některým fanouškům příčí dodnes – uzavřeli novou smlouvu právě s Lecavalierem, během které si měl borec se čtyřkou na zádech vydělat 85 milionů dolarů za 11 let. Vinny se tak Bolts zavázal zřejmě do konce kariéry. V době, kdy vyprší platnost této smlouvy bude tomuto hráči už čtyřicet a zřejmě pak ukončí kariéru

Aby toho nebylo málo byl Lecavalier jmenován novým, tedy staronovým kapitánem klubu, jelikož tuto funkci zastával už v letech 1999-2001. Nahradil dosavadního kapitána Tima Taylora, jenž ukončil kariéru.

„Jsem šťastný, že budu kapitánem Tampy Bay. Je to pro mě samozřejmě veliká čest. Odehrál jsem tady mnoho let,“ prohlásil Lecavalier. „Lightning mají v týmu hodně vynikajících osobností. Nemyslím, že musíte mít na dresu znak lídra, ale je rozhodně velká pocta dělat kapitána,“ řekl Lecavalier

„Vinny během své kariéry dokázal, že je skvělou individualitou a úžasným lídrem na ledě i mimo něj. Je to přirozený vůdce a velký vzor pro ostatní hráče. Jsme nesmírně pyšní na to, že bude našim kapitánem,“ uvedl na jeho adresu viceprezident Tampy Bay Brian Lawton.

V zahajovacím zápase v Praze se oproti minulé sezóně představilo úplně jiné mužstvo. V kádru Lightning bylo hned 14 nových hráčů! Sám Lecavalier jen nevěřícně kroutil hlavou, jak je těžké si na všechny ty nové tváře zvyknout. Už v Praze se tak začala rýsovat další sezóna plná rozmaru a zklamání. Úvodní dva zápasy konané v ČR prohrála Tampa s Rangers shodně 2:1 a ani po návratu za oceán to nebylo o moc lepší. Sezóna, do které snad každý fanoušek Tampy vstupoval natěšený a plný optimismu se změnila v další černou můru. Jediný, kdo podával v kádru Blesků vyrovnané výkony byl Martin St. Louis, který nasbíral 80 bodů a byl tak asi jediným světlým článkem v nevydařené sezóně 2008/09. Co se týče Lecavaliera tak ani jemu se sezóna příliš nepovedla. Po dvou velmi nadprůměrných sezónách klesl z 92 bodů na 67, ale když se podíváme v jakém rozpoložení odehrál celý tým onu sezónu, lze konstatovat, že úplná katastrofa to zase nebyla. Kromě Lecavalierových výkonů na ledě se ale na konci roku začalo rozebírat také jeho další (ne)setrvání v klubu.

V zámořských denících se totiž objevila zpráva, podle které by klub svého kapitána rád vytrejdoval. A to ještě předtím než  by 1. července vstoupila v platnost část smlouvy, podle které nesmí být vyměněn bez svého souhlasu. Od toho dne by totiž začal platit jeho jedenáctiletý kontrakt na 85 milionů dolarů. Největší zájem o služby urostlého útočníka měli montrealští Canadiens, jimž Lecavalier jako kluk z provincie Quebec fandil. Jeho agent Kent Hughes ovšem veškeré spojitosti  Vinnyho s Habs odmítal. „Od vlastníka klubu Orena Koulese se mi dostalo ujištění, že na těchto fámách není nic pravdy,“ vyjádřil se ke „kauze Lecavalier“ Hughes. Některým fanouškům tehdy jistě spadl kámen ze srdce, avšak hlavu jim ještě zamotal samotný Lecavalier, jenž prohlásil, že hrát za Canadiens by bylo splněním jeho velkého snu. Lightning se však nakonec rozhodli, že ho pryč nepustí, protože je hlavní tváří celého klubu. Vedení klubu tak zřejmě nechtělo riskovat další nevraživost fanoušků, která panovala po odchodu Dana Boylea.

Tento článek je zaměřen na Lecavaliera, z velké části však mapuje vývoj a některé události kterými si Tampa ale i samotný Lecavalier prošli během sezóny 2006/07 až po současnost.