Pro mnohé z Vás musela být Connollyho premiérová sezóna v NHL obrovským zklamáním. Nazvat by se dala i propadákem nebo fiaskem. Nač šetřit slovy, ofenzivní talent a šestka draftu 2010 zůstal daleko za očekáváním. Bylo třeba nabrat svalovou hmotu a připravit se na další rok.

Od dne draftování vzbuzoval trochu rozporuplné pocity, díky svému typicky americkému žvýkání při cestě na pódium a při interview s televizí a Yzermanem. Možná i trochu sebevědomější vystupování nepřispělo k lepšímu obecnému vnímání Connollyho. Možná okamžitý příspěvek od Cama Fowlera Anaheimu a Jeffa Skinnera Carolině mohlo některým fanouškům přijít, že Yzerman vybral špatného hráče na draftu 2010. Nicméně, svou nevýraznou osobností a pomalejším vývojem je ještě brzo na konečné závěry.

Connollyho bezprostřední budoucnost v organizaci Blesků přechází v otázku, která bude nejspíš výsledkem jeho kolísavých výkonů v prvním roce, během něhož se zdálo, že časem výkony spíše klesaly, než aby se zlepšovaly. Podpisy a profesionální debuty z konce sezóny, jmenovitě jde o JT Browna a Alexe Killorna, stejně jako nejlepší útočník Norfolku Cory Conacher, jsou také významné faktory, ale diskuse začíná až s vlastním výkonem samotného Connollyho. Názory se pohybují od úplných katastrof až po, v lepším případě, pouhé zklamání. Možná se ptáte, proč nebyl poslán níže do Norfolku. Pokud ale odehrál „zkušebních“ devět utkání v NHL a v týmu zůstal, musí tam zůstat už celou sezónu. V úvahu ještě připadalo poslání zpět do juniorky, ta by mu však už nic nového nepřinesla.

Možnost pro Connollyho je, že by celý tento rok strávil na farmě v Syracuse, kde by nabral potřebné sebevědomí a hrál více času na ledě. O poslední místo v sestavě se měl porvat v tréninkovém kempu, jedno mělo zůstat rezervováno, aby nezničilo jeho důvěru. Každopádně samo vedení Lightning ví nejlíp, co je pro Bretta nejlepší. Nebylo by ale na škodu posoudit, zda byl Connolly opravdu tak špatný, ofenzivně i defenzivně, jak někteří tvrdili. Chtělo by to podívat se na něj hlouběji, než jen na jeho čísla ve statistikách, ve finále by celkový dojem nemusel být tak hrozivý, jak by se mohlo zdát.

Očekávaný finalista o Calderovu trofej se musel nakonec spokojit s minimálním časem na ledě a občasným vysedáváním na tribuně. Mohli bychom se dohadovat, zda by se produktivita zvýšila s větším časem na ledě v prvních dvou útocích, jestliže se mu ale dlouhodobě nedařilo a hlavně nepřicházela očekávaná změna, nedalo se dělat jinak. Connolly začal sezónu v top útocích, vedle Lecavaliera i Stamkose. Ze začátku bojoval, dostával se do velmi dobrých šancí, které bohužel nedokázal zakončit, body na jeho konto ale pořád nepřicházely. Začalo opadat i Brettovo nadšení a postupně se propadal sestavou až do posledních dvou útoků. Ani tam nepřišla změna a začal se omezovat jeho čas na ledě, kolikrát klesnul i na pět minut za zápas. Jedna z největších dějových linií v Connollyho minulé sezóně, která tkvěla v týmu a procházela až přes média samotná, bylo již zmíněné přeřazení do spodních řad a omezení herního času. Důvodem nebyla jen bodová stagnace ale také velmi slabá obranná hra. Connolly byl ale dostatečně pokorný, aby své chyby v té době přiznal.

,,Musím ze hodně zlepšit ve svém obranném pásmu.“ řekl Connolly. ,,Na této věci chci zapracovat. Je to věc, která mě udělá lepším hokejistou, pokud to znamená, že musím hrát ve čtvrté lajně a ne hrát co nejvíce minut a zaměřit se na oblast v defenzivní zóně.“

Snad nejsilnějším důvodem Connollyho cesty sestavou a pravděpodobně největším zdrojem frustrace bylo to, že se až příliš snažil skórovat. Opravdu, jeho průměrná úspěšnost střelby v procentech, založená i na střelách mimo bránu, při přesilové hře i v plném počtu hráčů na ledě byla 3%. To je neuvěřitelně nízká úspěšnost, jedna z nejhorších v lize, porovnáván pouze s hráči, kteří odehráli minimálně 20 zápasů. Částečně to vysvětluje neschopnost skórování týmu, když se zrovna nacházel na ledě a to i přes to, že dostal svůj spravedlivý podíl příležitostí, tým byl ale téměř neutrální, zatímco byl na ledě.

Bolts samozřejmě nemusí číst jeho statistiky a vědět, že jeho hraní ve třetí a čtvrté řadě není příliš ideální a nemuselo by to mít zrovna dobrý dopad na jeho vývoj. Je jasné, že cílem bylo a je udělat z Connollyho celoplošného kompletního hráče, ale jeho počínání v loňské sezóně zavání do určité míry k pověstnému nováčkovskému syndromu. Ne každý se okamžitě adaptuje na úroveň NHL, i když od takto vysoko draftovaných hráčů je to celkem očekávané. Možná je to jen druhá část příběhu, jenž zůstane utajená. Když to shrneme, dá se říci, že Connollyho první sezóna byla velkým zklamáním, i když, jak se ukazuje, z ofenzivního hlediska, než z toho defenzivního.

Až čas ukáže, třeba už tento rok, jestli se Connolly posune vpřed a naplní očekávání z draftu a zároveň uvrhne svou střeleckou impotenci do zapomnění. Budeme si muset počkat.