Je to ten zápas, ve kterém jsme dostali čtyři branky během jedné třetiny. Hráči se tak „za trest“ dívají na své ztráty puku a nedbalou hru. Podobný výčet ale nejdeme skoro v každém našem utkání letošní sezóny. Jde o druhé třetiny, ve kterých jsme nepochopitelně nejslabší během celého utkání, respektive během celých šedesáti minut. Jako by náš tým přes první přestávku zapomněl hrát, ve druhé třetině je na ledě úplně někdo jiný. Neaktivní, unavený, bez nápadu. Momentálně sem nám sice daří nahradit tyto výpadky skvělými prvními a třetími třetinami, z dlouhodobého hlediska a úspěchu ale musíme tento nedostatek eliminovat.
Ještě před utkáním s Floridou bylo naše skóre ve druhých třetinách 3-10, tedy tři vstřelené branky a deset obdržených za dohromady pět druhých třetin. Nyní se statistika malinko vylepšila na 5-10. Pokud se ale podíváte na review pěti prvních zápasů, zjistíte sami, že máme ve druhých třetinách značný problém. Soupeř většinu gólů totiž nastřílí právě v tomto období. Naopak první a třetí třetiny jsou velmi dobré, o těch třetích by se dalo dokonce říci, že doslova dokonalé. Za šest zápasů máme statistiku v úvodní třetině 10-3, což je dobré. V poslední třetině, kde se snažíme zvýšit náskok, který jsme ztratili v důsledku vypuštěné druhé třetiny, máme naprosto nejlepší skóre 14-2. Zápasy tedy z mnoha případů vyhráváme díky úžasným závěrům. Mají to ale naše hvězdy zapotřebí? Vykašlání se na druhé třetiny by se dalo charakterizovat nebezpečnou hrou s ohněm.
Stejně to charakterizoval i hlavní kouč Guy Boucher: „Nechcete prohrávat celou dobu, protože si hrajete s ohněm.“ Slabou stránku Blesků si uvědomuje i centr Steven Stamkos: „Nemáme na to odpověď. Kdybychom měli, dali bychom to do pořádku.“ V tuto chvíli můžeme být rádi, že máme natolik schopný útok, který dokáže pomalu v každém utkání nastřílet pět branek. Po šesti zápasech máme na kontě 29 vstřelených gólů, což patří na první místo v lize.
Duel s Ottawou Senators byl dost poučný. Vesměs funguje jako nejlepší příklad našeho problému. Po první části jsme vedli 1:0, pak nás ale Senátoři přestříleli 5:16, nastříleli nám čtyři branky (my jim dvě) a do poslední části šli s jednobrankovou ztrátou 3:4. Jen díky bezchybné třetí třetině jsme nakonec vyhráli 6:4. Prohřešky Teddy Purcella a Briana Leeho nás poslaly do oslabení tři na čtyři a Lindbäck propustil chytatelnou střelu. Mnohem škodlivější ale bylo špatné čtení hry a nespočet ztrát puků a nepřesných přihrávek. Lee a Stamkos měli ztrátu puku, které vedly k brance soupeře. Kolektivní zatmění je ale o to hrozivější, než jen zatmění jedince či jedinců. O to zajímavější je, že nikdo z hráčů není schopen tomu zabránit.
Snad je to jen důsledkem toho, že byl krátký výcvikový tábor a žádné předsezónní zápasy. Nebo tím, že většina hráčů během výluky nikde nehrála. Ale také to může být proto, že je teprve začátek sezóny. Variant je mnoho. Ať už je to ale cokoliv, nemůžete to ignorovat. Tým s tak velkou palebnou silou byl během druhých třetin celkově přestřílen v poměru 52-73.
„Všechno je to o zvyku.“ řekl Guy Boucher. „Zvyky se vytvářejí proto, že něco opakujete znovu a znovu. Právě teď se nám tento zvyk vloudil pouze do našich druhých třetin. Ale zároveň, pokud chceme postupovat rychle, musíme to zpravit hned.“ Své pocity vyjádřil i Steven Stamkos: „Je to jen o tom najít rytmus, abychom mohli postupovat tak, jak sezóna pokračuje. Chceme to napravit co nejdříve.“ Konečné slovo si vzal i kapitán Vincent Lecavalier: „Vždycky jsme se vrátili do třetí třetiny a nasměrovali zápas správným směrem. Pokud bychom takhle hráli jako ve třetích třetinách…“
