Proti zdecimované soupisce Hurricanes by jakýkoliv jiný scénář (prohra) byl docela trapasem. Nenechali jsme se však zahanbit, podali jsme skvělý výkon na obou koncích kluziště a bez větších obtíží vyhráli 5-2. Nad vodou nás držel především úžasný Garon. Slovenský rychlík Richard Pánik se dočkal svého premiérového gólu v NHL.

Když holt Carolině chybí půlka obrany, je to znát. Nešlo ale jen o úspěšné výlety na území soupeře, naše defenzíva se skutečně dala nazvat defenzívou. Carolinu jsme většinu zápasu tlačili a drželi v jejich pásmu, jen párkrát jsme si vybrali několik hluchých míst, kdy měla navrch Carolina. Jednalo se zejména o druhou polovinu druhé třetiny, když nás zamkli na naší půlce. Dále chvilka začátku poslední třetiny a poté konec zápasu. Tento tlak Hurikánů by se však vešel do pouhých 8-10 minut z celého zápasu. Protihráč nám vstřelil dva góly naprosto z ničeho, z nevinných akcí. Jen jedinkrát jsme pustili Carolinu do přečíslení 2 na 1 a okamžitě z toho padla branka, víceméně šlo ale o jediný kiks obrany.

Nejvíce jsme zaostávali na vhazování. Bratři Staalovci patří mezi špičku v tomto oboru a šlo to znát. Carolina vyhrála 35 vhazování, my jen 22. Nejvíce zaostával Lecavalier (5 ze 17) a Thomspon (3 z 12). Ani hitů jsme přespříliš nerozdali (12). Na výsledek to naštěstí vliv nemělo.

Richard Pánik se konečně dočkal svého prvního gólu v NHL. Tato branka byla zároveň i vítěznou. Pánik si svou premiérovou trefu sám vybojoval, skvěle zakončil svou akci. Snad Boucherovi už konečně dojde, že má dát Pánikovi větší čas na ledě. Včera hrál opět pouze necelých osm minut. Jeho zařazení ve čtvrté řadě po boku Crombeena a Halla je mrhání jeho talentem, rozhodně si zaslouží mnohem více prostoru. Klidně chvilkový záskok v top6.

Z řad útočníků byl rozhodně nejlepší Alexander Killorn. Aktivně napadal protihráče, v rozích kluziště a u mantinelů byl neporazitelný, všechna jeho snaha vygradovala luxusní přihrávkou na Toma Pyatta, který rovněž patřil mezi nejlepší hráče našeho týmu. Velmi dobře se prezentoval i Steven Stamkos, jenž se dostal do několika dobrých pozic a šancí. Nicméně pokud bychom měli vybrat nejlepší lajny utkání, šlo by o naší třetí řadu následovanou čtvrtou. Naše „bottom“ lajny sršely energií a v pásmu soupeře dost zatápěly. Pokud byly na ledě, Carolina se jen těžko dostala ke Garonovi.

Marc-André Bergeron byl opět k nepoznání. V obraně patřil k tomu nejlepšímu. Samozřejmě, Hedman, Salo a Carle odehráli rovněž vydařené zápasy, když ale vezmeme v potaz, že Bergeron dlouhou dobu byl pouze zdravým náhradníkem, podává úctyhodné výkony. Nejen, že dokáže vymyslet něco směrem dopředu ale ani v obraně nezaostává. Pokud hraje v omezené roli jako poslední zápasy, tedy někde na pozici pátého obránce s průměrnou hrací dobou 14-15 minut za zápas, je parádní. Rozhodně by bylo vhodnější ho využívat častěji jak Briana Leeho.

Brian Lee opět suverénně nejhorší bek týmu, i když popravdě nic příliš nepokazil. Pokud však porovnáte jeho výkony s ostatními, jednoznačně se jedná o nejslabší článek defenzívy. Jedná zbrkle a působí dosti nesebevědomě. Z vlastního pásma neumí pořádně přihrát, proto spíše vyhazuje puk podél mantinelu, což čas od času skončí zakázaným uvolněním. V obraně párkrát hodně zatopil, když nezvládl včas odehrát puk, nebo se o něj nechal připravit.

Mezi útočníky bohužel patřil k nejhorším Teddy Purcell a také Cory Conacher neodehrál zrovna nejlepší zápas. Purcell často kazil velmi dobré a nadějné akce, dvakrát nás doslova vyhnal z útočného pásma. Nedokázal pořádně držet puk na své holi, bohužel, šlo o velmi prachbídný výkon. Ani Cory Conacher nezářil. Svůj slabý výkon ale alespoň trochu zastínil skvělou přihrávkou na Stamkose v závěru zápasu. Od Lecavaliera by se taktéž dal očekávat lepší výkon.

Naprosto nejlepším „Bleskem“ v našem dresu byl bez debat brankář Mathieu Garon. Až do začátku třetí třetiny nás držel neskutečnými zákroky a útočníky Hurricanes přiváděl k šílenství. Jeho první gól se dal sice chytat, po celý zápas byl však jednoznačnou oporou týmu. V první třetině se prezentoval neuvěřitelným zákrokem na Erica Staala. Za jiných okolností by to byla branka. Smutnou pravdou je, že pokud by chytal Anders Lindbäck, asi by dostal minimálně čtyři branky. Jasně, Steve Yzerman určitě Boucherovi řekl, aby Lindbäcka využíval co nejčastěji a připravoval ho tak na roli jedničky, jenže Anders je nasazován až moc často. Nejeden z fanoušků očekával, že se bude Lindbäck s Garonem pravidelně střídat. Zatím je ale dle počtu zápasů Lindbäck jasnou jedničkou, na což ještě není viditelně připravený. Vůbec by nevadilo, kdyby Boucher dával Garonovi více příležitostí.