Vzhledem k nadpisu review se nejedná o nový remake kultovního hororu Noční můra z Elm Street, nýbrž o stručně napsaný popis našeho tragického výkonu z domácího stadionu Jezdců Madison Square Garden. Místní fandové se zajisté bavili drtivou převahou domácích, fanda Lightning ale musel těžce zadržovat slzy.

To, co předvedli naši hráči v New Yorku, byl vrchol krize. Především první třetina vypadala v našem podání jako banda unavených kluků na rybníku. Rangers hráli víceméně pouze v našem pásmu, nepustili nás k puku a celkově to vypadalo jako dokonale řízená přesilová hra na odpoledním tréninku, kdy bránící tým měl za úkol dělat pouze živé kužely. Hráči Lightning nebojovali, nehitovali, nikam se nehnali a působili dosti odevzdaně. Kdykoliv se kotouč dostal k mantinelu nebo do rohu kluziště, jen se na něj z dálky dívali a neudělali žádný pohyb vpřed, aby ho získali. Stav skóre 2-1 po první třetině tomu sice nenapovídal, bylo to ale lidově řečeno na to hodit ručník do ringu.

Od druhé třetiny jsme konečně projevili nějakou snahu zapojit se do zápasu a začít hrát hokej, proti rozehraným Rangers to ale bylo pořád až příliš málo. Soupeř si s Tampou hrál jako s hračkou. Mathieu Garon mohl dělat, co chtěl, ale brankám zabránit nemohl, spoustu jich dokonce ještě zachránil. Pokud gólman podá heroický výkon a zbytek týmu, včetně obrany, ho v tom nechá samotného, nemůže to dopadnout jinak. Těžko říct, co si hráči mysleli, jestli se dá vyhrát proti Jezdcům v suchém triku a bez aktivity. Ztratil snad Guy Boucher kouzlo motivace?

Ve třetí třetině Bolts konečně začali vypadat jako tým schopný něčeho dosáhnout. Victor Hedman a Alexander Killorn se dostali do ohromných šancí, Henrik Lundqvist se však nenechal překonat. Opět jsme naskočili do hry až v poslední části a ani ta nám nevyšla podle plánu. Necháváme protihráče rozehrávat, pohybovat se téměř volně v naší třetině. Týmu kompletně chybí zápal pro hru a chtíč vyhrát.

Následující tři utkání nebudou vůbec lehké. Čekají nás Bruins, Devils a Penguins. Jestliže všechny prohrajeme, hlavní trenér Guy Boucher by se mohl ocitnout na horkém křesle. První měsíc sezóny (únor) jsme měli dokonalý, naprostou většinu března se však neskutečně trápíme. Uzávěrka přestupů se blíží, a pakliže budeme i blízko tohoto data mimo postupové příčky, začneme rozprodávat hráče, jak je tomu u „vyřazených“ týmů zvykem. Na papíře máme velmi kvalitní tým, měl by teoreticky patřit mezi nejlepší v lize, neschopnou hrou se ale tak neděje.