Místo udatného bojování do roztrhání těla, na pokraj svých sil o velmi důležité body potřebné k dosažení Play-Off Lightning předvádějí odevzdané a naprosto příšerné výkony. Útok směrem dopředu není schopen nic pořádného vymyslet. Jakékoliv zlepšení je v nedohlednu, sezóna, zdá se být, je už víceméně ztracena.

Fanoušci už musí být znatelně unaveni z toho, jak po každém nezdařeném utkání hráči včetně Guye Bouchera přitakávají novinářům, že je třeba se zlepšit a okamžitě prorokují, že od dalšího zápasu bude vše jinak, budou bojovat a podají stoprocentní výkon. Místo těchto motivačních řečí a slibovaného zlepšení nakonec stejně vidíme jen ubohé bránění Lightning, kteří jsou uzamknuti ve vlastním pásmu. Neslibujte nám, milý trenére, něco, co víte, že nedokážete dodržet.

Projev hry jde od desíti k pěti, tedy přesně opačným směrem, než by měl původně jít. Marnost Boucherova systému je už na první pohled viditelná, hráči jakoby mnohdy vůbec neví, co mají s pukem dělat. Zápas s Islanders byl porovnatelný tím s Panthers, s tím rozdílem, že Tampa už nedokázala využit žádnou z gólových šancí. Rolba by mohla o přestávce upravovat led jen na naší půlce, protože se převážně hraje jen u nás a k soupeři se podíváme jen, když se některému z rychlíků Bolts podaří dohonit kotouč vyhozený na zakázané uvolnění.

Lightning předvádějí v posledních čtrnácti dnech jeden ze svých nejhorších výkonů za uplynulou dekádu. Soupeř si Tampou hraje jako kočka s myší. Drží nás v obranném pásmu a našim hráčům se nedaří z tohoto semknutí dostat. Útok se trápí, není schopen vymyslet žádnou pořádnou akci, která by ohrozila brankoviště soupeře, nebo minimálně zatopila v jejich obranné třetině. Boucher své slibované zlepšení nikam neposunul. Ve hře Bolts chybí řád.

Nabokova jsme ohrozili jen osmnácti ubohými střelami, beztak je to „zlepšení“ oproti zápasu s Panthers, kdy se ofenzíva dostala jen ke třinácti pokusům (k našemu štěstí jsme využili hned tři z nich). Obrana se posledních několik zápasů vyhýbá zbytečným chybám, teď nás ale zrazuje nemohoucnost útoku. Nedá se očekávat, že by mělo v blízké budoucnosti přijít nějaké zlepšení a že by Tampa měla vůbec začít pravidelně vyhrávat.

Anders Lindbäck odchytal snad ještě lepší zápas, jak proti Panthers. Včera v noci byl famózní a až do konce zápasu držel Tampu stále ve hře. Jeho poslední dva starty byly nejlepší od začátku sezóny, v brance vypadal jako skutečná, sebevědomá a především kvalitní jednička. Menší pauza Lindbäckovi očividně prospěla. Pokud nebude příliš vytěžován, mohli bychom se na podobné výkony těšit častěji. Teď je otázkou, jestli se k němu přidá i útok.

Radko Gudas odehrál proti Ostrovanům téměř devatenáct minut a patřil mezi defenzivní opory týmu, hral si své, nic nekomplikoval. Rozdal šest tvrdých hitů a v obraně se na něj dalo spolehnout. Brian Lee mu momentálně nesahá ani po kotníky. Tyler Johnson neměl tak blyštivý debut v NHL jako Cory Conacher, nebo Ondřej Palát. Pravdou je, že nedostal tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Na ledě se objevil na necelých dvanáct minut a za tu dobu na sebe upozornil hlavně úžasnou přihrávkou na Victora Hedmana. Výkon to byl ale spíš průměrný, ze všech letos povolaných mladíků byl rozhodně nejslabší. Těžko se tomu divit, když se nedaří kompletně celému útoku.

Jestli už někdo nevěří, že se Lightning dostanou do Play-Off, tak rozhodně není pesimistou. Označit by se dal spíše za realistu. Kdyby bylo alespoň vidět jakési zlepšení, snaha, pak by se mohlo uvažovat a doufat v to, že se Bolts chytnou, vyhrají několik utkání v řadě a budou zpátky ve hře. Jenže naše hra je zápas od zápasu horší a celý tým se utápí v marnosti.