Vincent Lecavalier, jednička draftu 1998. Hráč, kolem kterého měl být postaven nový tým Tampy Bay. Začátky své profesionální kariéry neměl však hráč s číslem 4 vůbec jednoduché. Tehdejší majitel Art Williams mu totiž připravil nesmírně těžkou pozici. Prohlásil o něm, že se stane „hokejovým Michaelem Jordanem.“

V prvním díle jsme trochu zjednodušeně zrekapitulovali kariéru Vincenta Lecavaliera, na jehož konci jsme nakousli jeho tehdejší (ne)výměnu do Montrealu. Nyní půjdeme po stopách kariéry tohoto hráče dál, avšak zapomenout bychom neměli ani na vývoj samotného klubu.

Jak už bylo řečeno, oba majitelé se dohodli, že kapitána Bolts do Montrealu nepošlou a tímto rozhodnutím dali najevo všem pochybovačům, že Lecavalierovi i nadále věří. Vše se zdálo být navenek v pořádku, avšak začaly prosakovat informace, že Barrie s Koulesem nemohou za žádnou cenu najít společnou řeč v tom, jakým způsobem vést nadále klub Lightning.

Zatímco Barrie chtěl pokračovat i nadále v agresivní filozofii, kterou oba zavedli když klub před rokem koupili, Koules měl už poněkud odlišný názor a chtěl trochu přibrzdit a zmírnit tak výdaje na hráčské platy. Bylo jasné, že se dva kohouti na jednom dvorku nesnesou, a tak mezi ně vstoupil komisař Gary Bettman. V létě se všichni tři sešli a ukázalo se, že Bettman se projevil jako rozumný smírčí soudce a nakonec zvítězil zdravý rozum.

Bettman oběma majitelům doporučil, aby nechali hokejové záležitosti na generálním manažerovi Brianu Lawtonovi, který byl tak trochu v ústraní a do té doby téměř o ničem nerozhodoval. Pokud by totiž Lawton mohl vést klub sám, asi by situace v Tampě vypadala poněkud jinak. Musel ale snášet neustálé zasahování obou majitelů do jeho rozhodování, a tak jednoduše nastal zmatek.

Prospal a Lecavalier si uměli na ledě vyhovět.

Po Bettmanově schůzce s oběma pány se ale situace poněkud uklidnila a vypadalo to, že se klub podařilo trochu stabilizovat. Už bylo ale pozdě.. Během onoho chaosu, který vznikl tím, že se oba pánové nebyli schopni domluvit, opustilo Tampu hned 16 hokejistů – například: Pettinger, Malík, Brookbank, Smoleňák, Vrbata, Petiot nebo Karri Rämö.

Smutnil ale především Lecavalier. Klub totiž opustil také jeho parťák a kamarád Václav Prospal.Ti dva spolu hráli  poměrně dlouho, což bylo vidět i na ledě. Oba si však rozuměli i mimo něj. Po šesti letech se tak Prospal chystal měnit dres. Tampě už se jaksi nehodil do koncepce, a tak vedení rozhodlo o jeho předčasném vyplacení.

„Samozřejmě jsem velmi zklamaný,“ řekl Lecavalier. „Cítím s ním, vím, že Tampu miloval, proto mě to mrzí. Vždycky jsem říkal, že s Vinnym Prospalem hraji rád. Vždy, když měl špatný rok, dokázal se vrátit a zahrát  skvělý.“ „Hodně z toho je byznys,“ postesknul si tehdy Lecavalier, „Nic to nemění na tom, že jsem hrál s Vinnym rád. Je to skvělý chlap a na ledě makal víc než kdokoli jiný. Měl zaujetí pro hru. Je to výborný kamarád, vždycky je těžké vidět odcházet některého z vašich přátel. Udělal ze mě lepšího hráče.“

Kromě mnoha odchodů se Tampa snažila také posilovat. Do týmu přišli Alex Tanguay, Kurtis Foster, Todd Fedoruk, brankář Antero Niittymäki nebo Mattias Öhlund, který měl za úkol dělat mentora Victoru Hedmanovi, kterého si Tampa vybrala na draftu jako 2. v pořadí po Johnu Tavaresovi, po kterém sáhli newyorští Islanders.

Mužstvo vypadalo zajímavě a fanoušci si jistě říkali, že tento rok už to vyjde a… nevyšlo. Přestože se klub zlepšil, obsadil dvanácté, tedy nepostupové místo ve východní konferenci. Oproti minulé sezóně, kde nevycházelo vůbec nic, se ale fanoušci mohli těšit z jedné velké proměny. Steven Stamkos hrál fantasticky! Nastřílel 51 branek, což bylo spolu s Crosbym nejvíc z celé NHL. Spolu s Martinem St. Louisem pak tvořili zřejmě nejnebezpečnější dvojici v lize. Celkem Stamkos nasbíral 95 bodů, jeho kolega St.Louis jen o jeden bod méně a oba obsadili páté, respektive šesté místo v bodování NHL. Za raketovým vzestupem mladého centra stojí jistě rozhodnutí kouče Toccheta, jenž roztrhl stabilní dvojici Lecavalier-St.Louis.

Kapitán Lightning se totiž na začátku sezóny trápil a nebylo to lepší ani v dalším průběhu sezóny. Po 41 zápasech měl Vinny na svém kontě jen 9 branek, což je na tak královsky placeného hráče vskutku velká bída. Následoval tak přesun Lecavaliera do druhé formace a do té doby slušná bodová produkce Stevena Stamkose dostala po boku St.Louise a Stevea Downieho ještě větší obrátky.

Po vydařené druhé polovině sezóny však Lecavalier poněkud vylepšil svoji reputaci a nakonec si připsal slušných 70 bodů. Jenže ani jeho dobrá forma z druhé části sezóny Tampě na postup do vyřazovacích bojů nestačila a Bolts se tedy ocitli opět ve stejné situaci – bez Play-Off a na dně NHL.

Další neúspěch už dvojice Barrie-Koules „nepřežila“ a svůj podíl raději prodala. Za 110 milionů dolarů pak klub koupil bostonský finančník Jeff Vinik.

„Tenhle klub dokázal v minulosti zaujmout fanoušky a já cítím, že je to tu pořád. Teď si možná dopřává volna, ale já vím, že pokud se s týmem vydáme správným směrem, můžeme znovu vzbudit zájem zdejších lidí. Mohu vám slíbit, že tenhle klub se nebude muset omezovat po finanční stránce. Ani vy si určitě nepřejete, abychom přežívali ze dne na den. Přejete si silné a profesionální vedení,“ řekl nový majitel a někdejší fanoušek New York Rangers před novináři.

Netrvalo dlouho a Vinik se pustil do práce. Na konci května přesněji 25.5.2010 představil na tiskové konferenci nového generálního manažera klubu – Stevea Yzermana. Od tohoto okamžiku se začala psát další éra tohoto klubu. Proč zrovna Yzerman? Proč člověk, který s postem generálního manažera klubu neměl doposud žádnou zkušenost? Jistě, učil se od samotného Kena Hollanda, jenž je mnohými považován za nejlepší manažera v lize, ale přece jen nikdy neměl za svou práci takovou zodpovědnost, kterou křeslo GM nepochybně obnáší. Na první pohled se mohlo zdát, že je až příliš velký risk svěřit klub, který se chce znovu postavit na vlastní nohy, začít zkrátka znovu, do rukou nováčka mezi manažery v NHL

Boucher a Yzerman - nové tváře ve vedení Bolts

Vinik ale nepohybně věděl co dělá a spojení legendy Red Wings s Tampou začalo fungovat.Krátce po svém zvolení do funkce jmenoval Yzerman na post hlavního kouče Guye Bouchera, do té doby trenéra Hamiltonu Bulldogs v AHL. Z organizace, ve které byl nic víc než zmatek se po příchodu Yzermana a spol. vytvořil kvalitní a především fungující podnik.

Na draftu si Yzerman možná pro někoho trochu překvapivě vybral z šesté pozice Bretta Connollyho, útočníka s ohromným potenciálem.A proč překvapivě? Mnoho klubů nad tímto ohromným talentem váhalo. Connolly byl totiž zraněn a sezónu před draftem toho moc neodehrál, koneckonců zranění se stala velkým tématem jeho dosavadní kariéry. Generální manažer Bolts ale neváhal a požil svou první volbu právě na tohoto útočníka, který jako první šestnáctiletý hokejista od dob Patricka Marleaua dokázal nasázet ve WHL 30 branek. „Kdyby nebylo jeho zranění, už by na šestém místě nebyl k dispozici,“ pronesl spokojeně Yzerman

Pod Boucherovým vedením byli hráči hladoví po úspěchu, vytvořila se dobrá parta a to přineslo i tolik kýžené ovoce v podobě vyřazovacích bojů. V základní části tým šlapal jako hodinky. Tampa hrála pěkný ofenzivní hokej, držela se na postupových pozicích, mužstvo se mohlo spolehnout opět na produktivní duo Stamkos-St.Louis. Ale přece jen to nebylo úplně ono a to hlavně vzadu, kde především gólmani Mike Smith s Danem Ellisem nepůsobili zrovna nejjistěji. Na tento problém Yzerman reagoval tím, že v lednu z Isladners přivedl Dwaynea Rolosona. Tomu změna očividně prospěla a dodal týmu onu potřebnou jistotu v bráně, kterou do té doby neměl. S bilancí 46-25.11 Tampa bez problému postoupila do Play-Off. Po třech letech se tak fanoušci mohli těšit na ten „pravý“ hokej.

„Neměli bychom tu být. Náš plán na přestavbu má trvat několik let. Překvapilo mě, že jsme postoupili už letos,“ kroutil nevěřícně hlavou Boucher, jakoby tomu sám nemohl uvěřit.

V prvním kole Tampa narazila na Pittsburgh. Měla to být jasná záležitost a za stavu 1:3 na zápasy z pohledu Bolts to tak i vypadalo.V kádru Tampy byli jen tři hráči, kteří pamatovali úspěch v roce 2004 – Marty St. Louis, Vincent Lecavalier a Pavel Kubina. Právě oni měli vést nezkušené mužstvo a ukázat ostatním jakým způsobem se hraje v nejdůležitějších chvílích. Spousta mladých hráčů Lightning hrála v Play-Off poprvé včetně největší hvězdy Stevena Stamkose, která se už neprosazovala s takovou lehkostí jak bylo zvykem v základní části. Mužstvo se ale semklo a nakonec otočilo nepříznivý vývoj z 1:3 na 4:3 a postoupilo dál.

V dalším kole čekala Tampu parta kolem ruského bohatýra Alexandera Ovechkina. Podle slov kouče Bouchera to měl být souboj Davida s Goliášem. Opak byl ale pravdou a Tampa nedala Washingtonu nejmenší šanci. Činil se především Lecavalier, který během čtyř utkání, která mezi sebou obě mužstva odehrála nasbíral skvělých šest bodů a měl tak lví podíl na tomto, pro někoho možná senzačním výsledku.

Spanilá jízda Bolts tedy pokračovala.

Tampa najednou byla už ve finále východní konference. Nyní však proti ní stálo mužstvo s vyváženým útokem, se spolehlivou obranou, kterou řídil kdo jiný než slovenský dlouhán Zdeno Chára, a především se skvělým Timem Thomasem v brance. Bruins byli proslulí svou precizní obranou, ale kupodivu padalo na obou stranách poměrně dost branek. Boston byl favoritem, ale právě tento fakt Tampě očividně vyhovoval, a tak série dospěla až do rozhodujícího sedmého zápasu.

V něm ale jako by si Tim Thomas řekl: „A dost!“ Tampa marně dobývala soupeřovu obranu a když už se jí podařilo proniknout do vážnější brankové příležitosti, Thomas ji zlikvidoval. Byl zkrátka nepřekonatelný a hokejové rčení „nedáš, dostaneš“ se opět potvrdilo, když Nathan Horton vstřelil gól, na který už Blesky neměly odpověď. Sen o poháru Lorda Stanleyho se tak rozplynul.

Tampa tedy vypadla, ale rozhodně se neměla za co stydět a hráči mohli jít do další sezóny se vztyčenou hlavou. Vždyť před sezónou nebyl tým zrovna v záviděníhodné situaci, neboť klub převzali dva „zelenáči“ na postu generálního manažera, respektive hlavního kouče týmu NHL. Yzerman z Boucherem vtiskli mužstvu znovu tvář, kterou tým za vlády předchozích majitelů jaksi postrádal.

Zapomenout bychom neměli také na fakt, že v Play-Off se mužstvo nemohlo tak úplně spolehnout na střelce Stamkose, pro kterého to byla premiéra ve vyřazovacích bojích. Zabrat zkrátka museli jiní, ať už to byl St. louis, Lecavalier, skvělý Roloson nebo třeba Sean Bergenheim. Na slunné Floridě tak prožili po dlouhé době úspěšný rok.

Do sezóny 2011/12 nastupoval tým určitě s cílem minimálně zopakovat předešlý úspěch. Tým se však trochu obměnil – z klubu odešli například Mike Smith, ve vyřazovacích bojích výborně hrající Bergenheim nebo třeba Simon Gagne. Do týmu přišli obránci Matt Gilroy s Bruno Gervaisem, kteří byli doplněni ještě o několik hráčů. Brankoviště přišel posílit Mathieu Garon z Columbusu, jenž měl krýt záda Rolosonovi, který byl po skvělém Play-Off neotřesitelnou jedničkou.

S odstupem času lze konstatovat, že od vedení nebylo zrovna moudré vsadit všechno na jednu kartu – tím mám na mysli spoléhat na to, že veterán Dwayne Roloson zopakuje famózní výkony z předešlého ročníku. Jak plynula sezóna, zápas od zápasu bylo jasné, že se gólman na kterého se tak spoléhalo zrovna nepotkal s formou a že je už jednoduše za zenitem. Víc prostoru tedy dostal Mathieu Garon, který podával sice dobré výkony a zdálo se, že se Tampa přeci jen znovu protlačí do vyřazovacích bojů. Pak se ale Garon zranil a sen o dalším Play-Off se rozpadl jako domeček z karet. Šanci tak dostal mladík Dustin Tokarski, jenž sice odchytal jen 5 zápasů, ale i to stačilo na to, aby se ukázalo, že na NHL má ještě čas.

Zřejmě jediným lékem na frustraci fanoušků se tak stal výkon Stevena Stamkose jenž si stanovil osobní maxima v počtu bodů – 97 a především gólů, kterých nastřílel rovných 60(!), za což si podruhé v kariéře vysloužil trofej pro nejlepšího střelce NHL.

„Vážím si ho, protože na sobě nepřestal pracovat. Je jasné, že soupeř neustále studuje jeho hru, ale Steven našel nové způsoby jak se prosadit, letos byl prostě nezastavitelný,“ řekl na adresu kanadské hvězdy kouč Boucher.

Lecavalier se na ASG představil v letech 2003, 2007, 2008, a 2009. V roce 2008 byl dokonce kapitánem.

A co Lecavalier? Opět vstřelil +20 gólů, což se mu povedlo zatím pokaždé s výjimkou nováčkovské sezóny ve které nastřílel 13 branek. Celkem Vinny zasáhl do 64 zápasů, ve kterých nastřádal 49 bodů (22+27), což jsou horší, nicméně podobná čísla jako v sezóně předchozí. Před (nakonec) úspěšnou sezónou 2010/11 si Boucher s Lecavalierem sedli a společně probrali Vinnyho roli v mužstvu.

„Vrátil mi sebevědomí, které jsem během posledních dvou let pomalu ztratil. Řekl mi, že když budu zase jako opravdový kapitán, zažijeme úspěšnou sezónu,“ řekl Lecavalier.

Zřejmě už nikdy nenasbírá 100 bodů a nenastřílí 50 gólů. Už nikdy asi nebude tak skvělý jako byl před pěti, šesti lety. Doba se mění a mění se také Lecavalier. Stal se z něj komplexnější hráč a to zejména pod vedením Bouchera. S jeho monstrózním kontraktem je skoro nemožné jej vyměnit. Již teď lze s určitostí říct, že „hokejový Michael Jordan“ se z Lecavaliera nestal. Ale ať už se kariéra Vincenta Lecavaliera bude ubírat jakýmkoliv směrem, Lightning se postupně stávají týmem Stevena Stamkose, jedné z největších hvězd ligy.

Lecavalier je ale spolu se St.Louisem asi největší ikonou klubu a na to by se nemělo zapomínat. Vždyť je nejproduktivnějším hráčem tohoto klubu, což je si myslím dostatečný argument k tomu, označovat tohoto hráče již nyní legendou Tampy Bay. Ještě než jsem začal psát tento článek, položil jsem několika hokejovým nadšencům  (ať už to byli příznivci Tampy či nikoli) otázku, který hráč se jim v souvislosti s Tampou vybaví jako první a většina z nich (bylo jich 9) ukázala právě na současného kapitána Bolts. Konkrétně třeba Jirka Kůs, zakladatel a redaktor tohoto webu to odůvodnil takto: „Vinny,  za pár let bych asi řekl Stamkose, ale Vinny je zatím pořád taková dlouhodobá ikona klubu, kapitán, nejvíc zápasů v týmu…“

Stamkos má jistě nakročeno být jednou z největších legend tohoto klubu, možná tou úplně největší, avšak Vincent Lecavalier je jak vidno, alespoň dle mínění některých fanoušků, stále modla tohoto klubu. A když občas slyším nebo čtu názory, že Lecavalier je na odpis, vždy si vzpomenu na poslední Play-Off. Zkrátka mám stále pocit (což je ale jen můj osobní názor), že tento hráč ještě může něco dokázat a že ještě zdaleka neřekl poslední slovo.

Tento článek je zaměřen na Lecavaliera, z velké části však mapuje vývoj a některé události kterými si Tampa ale i samotný Lecavalier prošli během sezóny 2006/07 až po současnost.