Bolts včera sice přetrhli nelichotivou sérii porážek, ale v systému a celkovému projevu hry nenastaly výrazné změny. Opět jsme se prezentovali tzv. rybníkovým hokejem, dokázali jsme si tvořit spoustu šancí, ale zároveň jsme soupeři dopřávali velké množství brejků, šancí a to prakticky bez námahy.

Už je úplně jedno, jestli hrajeme venku, nebo doma. Výsledek je posledních šest utkání vždy stejný. Odcházíme do šaten bez bodu, se sníženým sebevědomím a otázkou, co jsme udělali zase špatně. Jestli hráči pozorují pečlivě záznamy a jsou ve hře duchem přítomní, měli by znát odpověď na pokládanou otázku nejlépe oni samotní.

Ten, kdo doufal, že s domácím zápasem přijde zlepšení, si dělal falešné naděje. První dvě třetiny nás Montreal výrazně přehrával, až v závěrečné části jsme začali bojovat. Dvě branky Hedmana a vyrovnávací trefa Sala nám nakonec zajistila alespoň jeden bod. Zdatně jim sekundoval svými skvělými zákroky Anders Lindbäck.

Ani na poslední pokus to nevyšlo, Tampa Bay Lightning zakončila svůj trip bez bodového zisku. Ačkoliv hlavní kouč Guy Boucher mluví o smůle a neproměňování šancí, hlavní příčina proher je přeci jen někde jinde.

S takovým stylem chceme vyhrávat? To se bude muset hodně rychle změnit. Bolts se střelecky trápili i proti New Jersey Devils a potřetí v řadě odcházejí z kluziště bez bodu. Tragické druhé třetiny zůstaly nezměněné, Devils snadno zvítězili 2:4. Herní projev ze včerejší noci by se dal shrnout hezky jedním slovem – marnost.